Jak čelit bouři života
Po dvou letech bojů s přírodou, agresivními nepřáteli, hladem, vyčerpaností, vážnými chorobami a smrtí dosáhla expedice Lewise a Clarka horního toku řeky Missouri. Podle dosud známých informací byli přesvědčeni, že překročí vrchol hory, pak po půldenním pochodu dorazí k řece Kolumbia a bezpečně se doplaví do Tichého oceánu.
Budou z nich hrdinové! Nejhorší mají za sebou…
V nadšeném očekávání Lewis předběhl výpravu a vylezl na příkré skály, aby jako první spatřil vody, které je ponesou po zbytek cesty. Jakmile se jeho hlava vysunula nad vrchol skaliska, naskytl se mu obraz, který mu vyrazil dech: stal se prvním bílým Američanem, který spatřil (namísto očekávaného pozvolna svažujícího se údolí) — Skalisté hory!
Sevřelo se mu srdce a ztěžka polknul…
[podle knihy „Undaunted Courage“ od S. E. Ambrose]
Co děláte, když si myslíte, že vaše největší problémy jsou za vámi a najednou zjistíte,
že to bylo pouze „zahřívací kolo“?
Určitě to znáte. Vrhnete se do úžasného dobrodružství – zahájíte nový projekt, začnete novou práci, přiberete si novou funkci vyžadující velké úsilí, založíte rodinu… Na začátku jste plni nadšení a naděje. Budujete něco skvělého, vytváříte něco užitečného. Možná budete hrdinou…
Po nějaké době narazíte na realitu. Přicházejí překážky. Útok konkurence oslabuje vaši pozici. Zrada asistenta, který přešel ke konkurenci, vám bere nadšení. Nečekaný konflikt se společníkem podlamuje vašeho ducha. Překvapivý obrat ekonomiky způsobuje zmatek. Konflikty na pracovišti vás vyčerpávají. Tým nedrží pohromadě…
Právě ve chvíli, kdy jste doufali, že nejhorší máte za sebou, spatříte Skalisté hory. Přijdou traumatické situace. Co uděláte?
Lidé v takové chvíli reagují dvojím způsobem.
Jedni se prostě nechají okolnostmi porazit. Při pohledu na Skalisté hory se vzdají. Možnost vzdát se jim v té chvíli připadá jako sladká úleva.
Jiní se však vyznačují postojem, který jim pomáhá nejenom přežít, ale dokonce růst. Je to postoj nezdolnosti. Ti se rozhodnou bojovat.
Naskýtá se otázka:
Proč Skalisté hory někoho posílí a jiného porazí? Co způsobuje ten rozdíl?
Vědecké studie odhalují, že nezdolným lidem pomáhají vítězit 3 vlastnosti. Které to jsou?
První je tato:
Nezdolní lidé raději přebírají kontrolu, než aby pasivně rezignovali.
Vědci zkoumali lidi, kteří přežili kruté válečné zajetí nebo koncentrační tábory, oběti úrazů s následkem invalidity atd. a zjistili překvapivé věci.
Lidé, kteří přijali to, že nad svým životem a tím, co se s nimi děje, ztratili vládu, měli nejmenší šanci na přežití i na zotavení se v případě vysvobození. Tato ztráta kontroly nad svou existencí byla více stresujícím faktorem než vyhrožování, hlad, bití a izolace a rozhodujícím faktorem jejich dalšího osudu.
To, co je zahubilo, byla pasivita a vzdání se.
Naproti tomu lidé, kteří v této situaci zvítězili, se vyznačují tím, že stále znovu a znovu uplatňovali pocit kontroly nad svojí budoucností. Soustředili se na jakoukoli možnost, kde mohli převzít kontrolu: fyzické cvičení, vymýšlení tajných signálů pro dorozumívání, učení se nějakých věcí nazpaměť, pozorování hmyzu v cele a sepisování všech jeho druhů, vymýšlení nových her…
Tito lidé odmítli být bezmocnými oběťmi. Jejich těla byla sice uvězněná, ale jejich duch byl svobodný. Odmítli být poražení.
[Studie převzaty z knihy Johna Ortberga „Chcete-li kráčet po vodách, musíte vystoupit z lodi.“]
Co rozhoduje o tom, do které skupiny se zařadíme? Kterou cestou se vydáme?
Rozhodujeme o tom my, ano. Ale co ovlivňuje naši schopnost zvolit správnou cestu?
Představte si, že vylezete na Eiffelovku. Postavíte se na zábradlí ochozu a roztáhnete ruce. „Jsem pták a umím létat!“ Pak se odrazíte a skočíte…
Jak to dopadne?
Pokud si myslím, že jsem něco, co nejsem, pokud si namlouvám, že mám schopnosti, které nemám, rozhodnu se většinou špatně.
Jestliže však dobře znám sám sebe a své schopnosti, mohu nejenom správně odhadnout své možnosti. Mohu také najít způsoby, jak si v jinak zoufalé a beznadějné situaci udržet kontrolu. Jak takovou situaci přežít.
Druhá věc, která ovlivňuje naši schopnost zvolit převzetí kontroly, je trénink. Pokud očekávám, že v extrémně vypjaté situaci dokážu udržet kontrolu nad svojí svobodou a dnes to nedělám ani v méně vypjatých situacích každodenního života, žiju v iluzi.
Právě dnes, svými každodenními volbami určuji to, jak se rozhodnu v situacích, kdy spatřím své Skalisté hory.
Tak co, přebíráte raději kontrolu?
A jaké jsou další dvě vlastnosti, kterými se vyznačují nezdolní lidé?
O tom si povíme příště.
Přejeme vám, abyste vždy volili svobodu kontroly nad svým životem.
S úctou
Tomáš a Dáša Kašparovi