Proč nám po svatbě tolik vadí to,
co nás na partnerovi před svatbou nejvíc přitahovalo?

Kdybychom se vás zeptali: „Kdo z vás si vzal za partnera někoho, kdo je absolutně jiný, než vy?“ - kolik z vás by se přihlásilo? Máme za to, že skoro všichni.

Proč se zdá, že téměř každý je úplně slepý, když si vybírá partnera pro ten nejdůležitější vztah v životě?

Existují 2 protichůdná rčení:

  • 1
    Protiklady se přitahují
  • 2
    Vrána k vráně sedá.

Které z nich je pravdivé?

V prvním dílu série filmů ROCKY se začal hlavní hrdina ucházet o stydlivou, tichou a nehezkou dívku jménem Adriena. Nejlepší přítel Rockyho jménem Pauly, bratr Adrieny, se ho ptal, co na ní vidí? Proč se pro všechno na světě uchází zrovna o ni? Rocky to vysvětlil svým prostoduchým způsobem: „Protože má mezery!“ Pauly na něho zůstal ohromeně zírat a ptal se: „CO?“ Rocky odpověděl: „Vždyť jsi rozuměl -  me-ze-ry… Ona má mezery a já mám mezery. A naše mezery do sebe zapadají tak, že jeden druhého doplňujeme.“

I když si to neradi přiznáváme, každý z nás má „mezery“. Nemusíme o nich mluvit, ale víme o nich, cítíme je. Podvědomě hledáme, jak naše mezery zaplnit, protože toužíme být „dokonalí“… A ve chvíli, kdy potkáme někoho, kdo může naše mezery doplnit, automaticky nás to k němu přitahuje. Imponuje nám to. Určitým způsobem ho obdivujeme. A pokud je to člověk opačného pohlaví, k zamilovanosti je už jenom krůček…

Problém je však v tom, že tak, jak se protiklady nejprve přitahují, tak se později napadají. A to je jedna z hlavních příčin rozvodů.
A problémem je to, že si začneme myslet, že naše mezery jsou v pořádku, ale mezery našich partnerů už v pořádku nejsou.

Jenomže když jsou dvě věci odlišné, to ještě neznamená, že jedna musí být správná a druhá musí být špatná.

Já jsem pomalý a moje Dáša je rychlá. Dáša často „roste“ z mojí pomalosti. Já však vím, že dělám věci pomalu, ale důsledně. Dáša naopak ve své rychlosti občas přehlédne některé detaily, nebo nedává věci přesně na své místo. A to zase někdy rozčiluje mě.
Když jsme tomu nerozuměli, chtěli jsme jeden druhého „napravit“. Přece by jí pomohlo, kdyby se naučila dávat věci přesně na svoje místo, a nemusela je potom hledat, ne? A přece by mi pomohlo, kdybych zvádal úkoly rychle a měl pak více času na jiné věci - třeba na líbání… ne?  🙂

Když jsme však porozuměli, že lidé jsou různě „naprogramovaní“, pochopili jsme se navzájem a zjistili jsme, že se můžeme skvěle doplňovat: Dáša si vezme na starost úkoly, u kterých nezáleží na všech detailech a je potřeba udělat je rychle a já si vezmu na starost úkoly, které nespěchají, avšak vyžadují pečlivost. 
Také se učím nebazírovat na všech detailech a přidat někdy na tempu a Dáša se učí být trpělivější a dávat věci na své místo.
Nejenom že jsme objevili jedinečnost „doplňování“ se, navíc oba rosteme.

Jaké rčení je tedy pravdivé?

Obě.
Protiklady se opravdu přitahují, avšak lépe je nám s vránami, tedy s lidmi stejnými.
A protože si z protikladů vybíráme své protějšky, je moudré naučit se rozumět našemu naprogramování a vytvořit „z nevýhody výhodu“ - neboli vytvořit z protikladů vítězný tým, tedy mnohem silnější jednotku, než jaká může vzniknout ze dvou „vran“. Lidé stejní mají klidnější život, avšak s daleko menším potenciálem.
Přejeme Vám krásný a úspěšný týden.

Tomáš a Dáša Kašparovi