Jak překonat nemoc dnešní doby - osamělost?
Mnoho vztahů prochází obtížným obdobím, kdy nás netěší rozhovor s naším partnerem a často už ani nechceme slyšet o tom, že bychom si měli promluvit. Proč také, když naše slova narážejí na zeď mlčenlivého odporu? Když slyšíme stále donekonečna stále stejná obvinění nebo prázdné fráze? Když cítíme, že náš úmysl a smysl našich slov je při každém našem pokusu překrucován nebo není brán v úvahu? Proč dál vynakládat energii?
Uchýlíme se proto nakonec k mlčení a osamělosti.
Potíž je v tom, jak napsal Stendhal, že „v osamělosti lze získat všechno - kromě charakteru“.
Abychom mohli růst, potřebujeme brát a dávat.
Do každé ženy je vložena touha a do každého muže je vložena potřeba po vyváženém vztahu.
Pokud jste se vzdali naděje a potřeby, vězte, že je možné je znovu získat. Každý z nás má potenciál takový vztah vybudovat.
Jak?
Naučit se správné konverzaci.
Dean Rusk řekl: „Nejlepší způsob, jak někoho přesvědčit, je použít své uši - naslouchat druhému.“
Byly nám dány 2 uši a 1 ústa. My se často chováme, jako bychom měli jedno ucho a dvě ústa.
Stephen R. Covey řekl: „Nejprve se snaž pochopit, a teprve potom být pochopen.“
Před několika lety byla na katedře psychologie jedné univerzity provedena zajímavá výzkumná studie.
Zřídili pozorovací místnost, v níž mohli monitorovat chování lidí. Do místnosti dali židle a uvedli tam střídavě vždy dva chlapce a dvě dívky. Řekli jim, aby počkali, že je zavolají k výzkumu. Děti myslely, že čekají, až výzkum začne a začaly si povídat.
Při výzkumu zjistili, že chlapci si vždy stavěli židle vedle sebe, při řeči spolu téměř nenavázali vizuální kontakt a jejich konverzace byla méně osobní a více neutrální, více konkurenční.
Děvčata si naopak téměř vždy stavěla židle proti sobě, tak, aby mohla sedět blízko sebe a mluvit tak, aby se mohla často dívat do očí. Jejich konverzace byla více osobní, sdílející a společenská, méně konkurenční.
Všimli jste si toho, že to takto zůstává i do dospělosti?
Muži konverzují při řízení auta s očima upřenýma na silnici, při koukání na televizi, při koukání do novin nebo do počítače…
Ženy pak touží se svým mužem hovořit stejně důvěrně, jako se svojí nejlepší přítelkyní a jsou úplně vedle z toho, že on není schopen s ní komunikovat stejným stylem jako jejich ostatní přítelkyně. Zdá se jim studený, vyhýbavý, vzdálený a duchem nepřítomný.
Muži jsou zvyklí jednat s jinými muži na neosobním, neutrálním hřišti a vytvářet neohrožující vztah, který respektuje území toho druhého. Jsou proto „vyplašeni“ ze své ženy, protože vnímají komunikační styl své ženy jako emocionální, agresivní, příliš důvěrný a vtíravý.
Také se ukázalo, že pokud je manželský poradce žena, vidí muže často jako netečného a nezainteresovaného a ženu jako citlivou a upřímnou.
Naproti tomu manželský poradce muž vidí stejného muže jako toho, kdo se snaží ze všech svých sil a stejnou ženu jako pánovitou a ctižádostivou!
Už chápete, jak důležité je porozumět naprogramování sebe a druhých lidí?
Jak chceme úspěšně komunikovat, když nerozumíme svému naprogramování?
Kam mne dovede popírání těchto zakódovaných rozdílů, nebo jejich ignorování?
Může mi odhalení naprogramování lidí pomoci, abychom začali lépe komunikovat?
Abychom dosáhli lepší výsledky?
Naše zkušenosti ukazují jednoznačně: ANO.
Protože pak se mohu s tím druhým potkat na půli cesty, nebo i na „jeho území“.
Přejeme krásný a úspěšný týden.
Dáša a Tomáš Kašparovi